Příspěvky

Dobrodružství

Obrázek
Píšu zase po roce. To o něčem svědčí... :-D Každopádně! Dnešek byl bezvadný. Byli jsme na výletě. Celá rodina. A zítra jedu na svůj soukromý výlet. Dobrodružný. Do Prahy. Odvezu si z něj kolo. A zcela jistě i spoustu zážitků, poněvadž na kole jsem neseděla roky, natož v Praze a nikdy jsem s ním nejela MHD ani vlakem. Dost se na tohle vykročení z komfortní zóny těším. Ne, že bych z ní nevystupovala každou chvíli (jsem mimo ni kdykoli si dítě/děti postaví hlavu a/nebo nahlas křičí, nebo si ubližují, nebo jsou zraněné). Tohle bude jiné. Aspoň tak si to představuju :-D A teď ten dnešek. Dopoledne jsme se doma chystali na příjezd mých rodičů s Davídkem. Byl u nich poprvé na prázdninách sám bez nás, beze mě. Odvezli si ho ve středu po školce a přivezli dnes před obědem (je sobota). Přijeli všichni spokojení :-) Davča prý krásně zvládl obě cesty, tu první z půlky prospal. Taky si tam střihl den se zvýšenou teplotou a půlden na výletě v kovozoo. Veškerý čas se stejně starou sestřenkou, část i

Akční žena zapomněla

 No opravdu, na tenhle blog! Tak znovu a možná lépe. Resumé měsíce ledna: Mladší dítě začíná mluvit. "Mamama" signalizuje stále jen krizi, ne osobu (mě). "Táta" ve slovníku není. Zato se v něm objevil "Tatooo" (traktor), "Kojoo" (kolo), "Beh" (blik = světlo), "Ha!" (haf = pes) a "Ššišššš" (čiči = kočka). Vlastně už je dost upovídané. Starší mládě nás neustále oslňuje svými myšlenkovými pochody. Momentálně nejvíc přemýšlí o Statečných autíčkách (na youtube, najděte si). A o tom, kdy už konečně půjde spát mladší brácha (po obědě), aby ta Statečná autíčka mohl chvíli sledovat. Párkrát jsme v tom čase hráli i pexeso a dokonce i Člověče, nezlob se pro mrňata. To se děje tehdy, když nás moje frustrace z nedostatku nových podnětů pro dítě dožene k novinkám. Žel, dítě společenské hry zatím příliš nebaví. I když pexeso už celkem chápe (whoooow!). Poprvé jsem mláďatům udělala domácí termix. Rozhodně všichni chceme opakován

Dovolená all inclusive nebo tak nějak

Kdysi jsem bývala akční. Měla jsem hromadu kamarádů. Jezdila jsem na spoustu akcí. Poznávala jsem nová místa a lidi. Moje dny měly řád i spád. Pak jsem se ocitla na dovolené. Ne na takové, kde si dovoluji. Ale na té, kde se dovoluje na mě. Stala jsem se matkou. Dneska už  neplním pera a pírka  na táboře. Nevedu skautské schůzky s tím, že po dvou hodinách občasného mordoru následuje poklidná cesta vlakem přírodou do klidného domova.  Nechodím pařit,  ať už to slovo v dávné minulosti znamenalo cokoli. Plním pračku, myčku, ledničku, žaludky, různorodá přání a taky kalendář ("čtvrtý zoubek", "první nočník", "postavil se!" atd. - vše se vztahuje k dětem). Můj domov obývají  ti nejhlučnější lidi na planetě.  Myslím, že si tím nejsem jistá jen já, ale i naši sousedi. Hlavně ti pod námi. Za pořádně odvážné považuju  každé opuštění domova.  S naplněným dvojkočárkem. Bez muže. Ten našim cestám dodává grácii, legraci a pohodu. Vrcholy různě posouvám.